Smršť odkazů – 2/2015 – předčasně

Tentokrát se smrští odkazů nečekám až na začátek dalšího měsíce. Proč?

Důvod je více než jednoduchý. V první řadě totiž chci upozornit, že je v trafikách XB-1 s povídkou Každý máme svoje mouchy. Čekání na její otištění bylo sice delší, ale vyplatilo se, už kvůli parádním ilustracím uvnitř. A poté, co jsem si kus opětovně přečetl (Murphyho zákony praví, že když autor otevře knihu, ihned ho do očí praští nějaká strašlivá sazečská chyba), zjistil jsem, že to možná není AŽ TAK blbé.

2_2015a.cdr

 

Už se totiž dal na internetu najít i článek o tomto čísle.

Dále se porůznu objevily tyto články:

Recenze na Mloka 2014.

Recenze na Kočas 2014, ve které sice nejsem zmíněný, ale kvůli kolegům autorům je slušné se o ní zmínit.

A na závěr ještě článek o Pragoffestu, kde je zmínka o přednášce 10 typů autorů, jichž se porotci bojí. Zmínka malá a anonymní, ale je tam.

Malý pán nějak kníká, musím ho jít chovat…

 

Smršť odkazů za zbytek roku 2014 + 1/2015 + vše možné

Vím, že to tady na dlouhé měsíce umřelo. Důvodů bylo více. Obecná nechuť, spousta práce, nic se nedělo… A když se něco konečně dělo, tak se stalo něco ještě většího.

Narodil se mi totiž syn. (Sláva, právě usnul, mám klid na psaní!) Na konci listopadu, což bylo o měsíc dříve, než měl, ale snad stačí říct, že se jednalo o opravdovou pohotovost a ven prostě musel. Tu noc jsem si zažil skutečný horor.

Ale teď? Velmi spokojený otec nádherného a hlavně zdravého syna.

vincek a sikar03

Tak, to by bylo o tomhle všechno. Co se jinak dělo dál?

Našel jsem následující recenze:

Jednu ještě na Kočas 2013.

Také se zpožděním ještě Mloka 2013.

Jednu na Mloka 2014 ze Slovenska

A ještě jednu tuzemskou.

Z recenzí se to vyčíst nedá, ale povídky v CKČ skončily na druhém a třetím místě. Také v Kočasu 2014 vyšla jedna povídka z předchozího ročníku.

Dále jsem skončil čtvrtý ve Stříbřitělesklém halmochronu a hlavně mám historicky první umístění v Žoldnéřích fantazie. Jinými slovy čekejte na příští sborník, bude tam povídka jménem Osberht.

Co ještě letos vyjde? V tuto chvíli již stoprocentně potvrzená je povídka Každý máme svoje mouchy, která bude v únorové (TEĎ!) XB-1. A pak se také pracuje na jednom sborníku, o kterém budu informovat později.

Kdo by chtěl trochu čtení, tak kromě Mloka 2011 a audio verze u Českého rozhlasu jsem poskytl mikropovídku Adresát nezastižen také stránkám Nevšední svět. Tyto stránky mají zájem i o další povídky, takže pokud máte něco, co by se jim podle vás hodilo, neváhejte a napište jim.

A co dál? Dnes sice ještě probíhá PragoFFest, ale už se dal najít na jednom blogu článek o pátečním programu, na němž jsme měli s Cirrat přednášky. Mimochodem, jako Triumvirát teď pořádáme jednu soutěž za druhou. Mrkněte na to.

Co se soutěží ještě týká, tak se nebojte, soutěž O dračí řád neumřela. V brzké době očekávejte sice pozdní, ale přeci jen vyhlášení dalšího ročníku. Důvodem byly organizační změny.

A mimochodem taky brousím román. Mimochodem. Je blbé být otázán, zda mám něco delšího, ale nic nemít. Takže v průběhu letoška to bude a pak uvidíme, zda se nakladateli bude líbit, když už se mě ptal.

To je zatím vše. Snad teď budu mít zase čas a náladu sem těch pár vět napsat každý měsíc.

Je mi trapně…

Je mi tak trochu trapně.

Krátce – rok 2011 byl první, v němž jsem se účastnil Ceny Karla Čapka. Slovy organizátorky jsem tam tehdy vletěl jako bolid, když jsem se umístil hned třikrát.

Rok poté jsem se umístil jednou.

V roce 2013 jsem se umístil s mikropovídkou, tentokrát na prvním místě.

Už když jsem věděl o tehdejší nominaci, říkal jsem si, zda už to není trapné. Jo, jsou tací, kteří se účastní, i když toho dávno nemají zapotřebí, a umisťují se. Jenže když jsem tam byl třikrát po sobě, má cenu se účastnit?

Byl to špatný rok, plný špatných nálad a velkých životních změn, díky nimž jsem nestíhal, nezvládal a nestačil. Do ročníku CKČ 2014 jsem poslal dva texty (mikro a krátkou povídku). Nedoufal jsem ve vůbec nic.

Mám dvě nominace. Stoprocentní úspěch. Sakra.

Je mi trapně, ale současně nechci Jiřinu Vorlovou zklamat, protože když se s vámi loučí slovy, že doufá, že mě tu za rok uvidí, co dělat.

Mlok mě pozná čtyři roky po sobě, dohromady už se sedmí texty. Začínám mít nepříjemný pocit, že bořím nějaké rekordy.

Všem, kdo se chtějí také účastnit, slibuji, že teď už se vážně účastním jen symbolicky. Žádné zaplavení soutěže texty. Nechávám místo novým jménům.