Ukázka+ilustrace: Bez dotyku

Tak mi na mail dorazila opět jednou odpověď na moji výzvu ilustrátorům. Čeho jsem se dočkal tentokrát? Slovo dalo slovo a ilustrátorka Ilya, jejíž DeviantArt vřele doporučuji navštívit, se rozhodla ilustrovat povídku Bez dotyku, která vyšla v Kočasu 2013, stejně jako povídka Spolubydlící. Tohle byla doopravdy výzva, protože když se na tu galerii podíváte, většina ilustrací je už od pohledu k fantasy. Jak se ovšem Ilya poprala se sci-fi plnou pocitů zmaru a melancholie? Více než dobře. Klikněte pro zvětšení.

bezdotyku

Pak si ho všiml. Stál kousek od něj a ze zad mu vystupovaly solární panely, jež nastavoval slunečním paprskům. Černá andělská křídla se vypínala nad ocelově šedým štíhlým tělem, jež bylo asi nejlidštější, jaké kdy viděl. Dvě oči, jež měly napodobovat skutečné, mezi nimi krátký náznak špičatého nosu, a ústa, která byla určena k přímé imitaci řeči.
Ne, to nebyl on. Tohle musela být jedině ona.
Přistoupil k ní blíž. Upřela chladné oči na jeho jako vejce hladkou tvář.
Pojď se mnou, oslovil ji skrze éter, mám pro tebe práci.
Neodpověděla, pouze složila svá solární křídla a ladným krokem vykročila za ním.
Vedl ji pryč za město do míst, kde ze země vyčuhovaly zuhelnatělé pahýly organické hmoty a místy se povalovaly směšně křehké vnitřní skelety kdysi živých tvorů.
Sedni si, řekl jí a ukázal na povalený kus mrtvého rostlinného organismu tvaru nepravidelného válce. Poslechla ho.
Posadil se vedle ní a společně hleděli na slunce, jež pomalu mizelo za okraji kráterů.
Jakou pro mě máš práci?
Dlouhodobou.
Jakého je charakteru?
Výzkum.
Čeho?
Zatížení myšlenkových pochodů následky shromáždění v roli sběrače a vysílače.
Rozumím. Pomohu.
Slunce již zapadlo, ale oni i přesto stále hleděli jeho směrem. Otočil k ní hlavu a zaznamenával čidly její rysy. V tom okamžiku v dálce explodovala bomba a rudé světlo jí ozářilo tvář.
Je krásná. Cítil to.

1 komentář u „Ukázka+ilustrace: Bez dotyku“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *