Ukázka+ilustrace: Spolubydlící

Opět jednou mi někdo odpověděl na výzvu ilustrátorům. Tentokrát byla tou odvážnou ilustrátorka s přezdívkou Tyto Alba. Po kratší domluvě jsme se dohodli, že zkusí vytvořit ilustraci k povídce Spolubydlící, která, pokud vše půjde, jak má, by se měla objevit ve sborníku Kočas (dosud nevím, kdy). Zajímá vás více obrázků této nadané kreslířky? Račte se podívat na její stránky. A teď už dvě ukázky, vzájemně nenavazující.

Nebyl čas. Odrazil jsem se od stěny a prosil fyzikální zákony, ať ještě chvíli přivírají obě oči. Dokud se dotýkám stěn, není problém, ale když se pokusím skočit, většinou spadnu jak pytel brambor a v lepším případě si jenom narazím bok. Teď jsem letěl ke dveřím a zatím to šlo. Už jsem cítil, že začínám klesat, ale sevřel jsem oběma rukama futra a prudce se přitáhl. Potom do kotoulu a za roh. Byl jsem v chodbě, odkud jsem mohl utéct do ložnice. Tenhle byt je průchozí dokolečka, což je pro mě velká výhoda.

Sice jsem slyšel nějaké brumlání, ale jinak nic. Nedočkal jsem se od něj žádné další reakce.

spolubydlici

Prvních pár dní tady jsem se mu prohrabával skříněmi, zda nenajdu něco zajímavého. Oblečení, hygienické potřeby, pár knih. Ten chlap prostě nemá nic navíc. Knihy jsem přečetl během měsíce. Kdyby neodebíral noviny, nevím, co bych dělal. Občas by mohl vynechat křížovku, taky bych si rád někdy luštil.

I tohle město je nudné. Znám každý jeho kout, prochodil jsem ho tolikrát, že bych vám klidně vyjmenoval ulice. Občas se mi podaří dostat se k nějaké zábavě, ale nesmím se zdržovat moc dlouho mimo byt. Musím na něj dohlížet, pozorovat ho a zkoumat.

Měl by si pořídit televizi. Sousedi ji mají, tak jsem nedávno přelezl k jejich oknu a celý večer se s nimi koukal na nějaký detektivní film. To by mě docela i bavilo. Příběhy jsou dobré, mám je rád, ale o jeho knihovně jsem se už zmínil. Sám nemám peníze a raději se lidem neukazuji moc zblízka, akorát by se vyděsili. A krást nemůžu, je to proti pravidlům, která mi byla dána.

Příběhy. Někdy si jen tak sednu a sám si je vymýšlím. Klidně, i když je doma. Je víkend, on chrápe po obědě na tom svém kavalci a já se povaluji na gauči, kývu nohama přehozenýma přes opěradlo, koukám do stropu a přemýšlím.